Východ slunce na Sněžce

Už hodně dlouho jsem chtěla vyrazit na východ slunce na Sněžku, který je údajně nejkrásnějším, jaký u nás v Česku můžeme najít. A tyhle prázdniny při mojí plánované cestě po Česku to byla jasná první zastávka. 

Náš plán byl velmi strohý, přijet navečer do Pece pod Sněžkou a vylézt nahoru, kam jsme dle našeho plánu měly dorazit před půlnocí, někde si tam ustlat a vyspat se do rána dalšího dne, kdy jsme chtěly shlédnout onen úžasný východ slunce. 

Nějak jsem vůbec nepřemýšlela, kde a jak tam bude spát, ani nad tím, že by tam mohla být nějaká ukrutná zima. Jelikož bylo léto, na frajerky jsme vyrazily jen s letními spacáky, abychom neměly těžké krosny a teplého oblečení jsme také měly jenom poskrovnu. 

Kolem sedmé jsme tedy dorazily do Pece, odkud jsme měly v plánu se vydat přes Růžohorky na Sněžku. Věděly jsme, že tam jsou momentálně nějaké uzavírky, ale rozhodly jsme se, že to budeme řešit popřípadě nějak po cestě. 

Naším prvním problémem, který jsme řešily už od začátku byly zásoby pitné vody. Každá jsme měla ani ne 2 litry vody, které nám měly vystačit na výstup, na noc a pak ještě celé dopoledne, než najdeme nějaký zdroj pitné vody. Trochu problém, co. Doplnily jsme tedy naše 2 litry a vyrazily jsme. 

Jak jsme vlezly do lesa, tak i když nebylo úplně pozdě, bylo už šero, a tak jsme po asi půl hodince nasazovaly čelovky. Cesta probíhala v pohodě, bez větších obtíží, po nějaké době jsme nahazovaly teplejší oblečení a ještě pláštěnky, protože to vypadalo, že bude pršet, naštěstí ne. Cestou jsme ještě doplnily vodu z jakéhosi pramínku a doufaly, že se neotrávíme. 

Za tmy to bylo vážně hrozně zvláštní, a ačkoliv jsme kvůli tomu neměly moc z okolní přírody, bylo super pozorovat rozsvícená města, která jsou vlastně hrozně blizoučko a za světla si jich ani nevšimnete. 

Na vrchol jsme dorazily i přes časté zastávky ještě o něco dřív, než nám ukazovaly mapy a nás tak čekalo ještě nějakých 6 hodin do východu slunce. Na hoře docela foukalo a nám za chvilku došlo, že to asi tak super noc nebude. Ustlaly jsme si pod Poštovnou, kde jsme doufaly, že budeme alespoň trochu kryté, ale nějaký větší účinek to nemělo. Na sebe jsem si postupně nandala veškeré moje oblečení, nakonec jsem na sobě měla asi tak 6 triček, mikinu, bundu, legíny, kraťasy, asi 4 ponožky a nohy jsem ještě měla přikryté ručníkem. Letní spacák samozřejmě hned profouknul, takže nějakou větší ochranu neposkytoval. 

Celou noc jsem byla vážně celá zalezlá ve spacáku, nic nekoukalo a při sebemenší změně polohy jsem umrzala. V průběhu noci jsme se ještě pokusily najít nějaké místo více v závětří, ale štěstí jsme neměly. Taky se k nám přidala další skupinka bláznů, kteří dorazili okolo jedné hodiny ráno. Pak už jsem si jen říkala, ať je ráno :D

Ze spacáku jsem vylezla kolem čtvrt na pět, kdy už se začínalo rozednívat a nebe už chytalo barvy. Na vrchol mezitím dorazilo opravdu dost lidí a na samotný východ nás tam bylo tak okolo 45, což mě opravdu překvapilo. 

Naštěstí se nám naše utrpení vyplatilo a východ slunce byl opravdu hezký. Když slunce vyšlo, sbalily jsme se a vyrazily směrem k Luční boudě. Bylo opravdu krásný být tam úplně sám. U Luční boudy jsme si uvařily snídani a pokračovaly kolem Labe do Špindlu. Jelikož bylo opravdu krásně a zima už nám dávno nebyla, udělaly jsme otužovací zastávku a osvěžily se v Labi, které bylo sice fakt studený, ale stálo to za to. Doplnily jsme si taky vodu, kterou jsme skoro neměly a jen doufaly, že voda bude v pořádku. 

Do našeho ubytování kousek za Špindlem jsme dorazily chvilku po poledni a hned jsme si šly lehnout, protože tu noc jsme toho opravdu moc nenaspaly.

Dobrodružství to bylo skvělé a určitě máme na co vzpomínat, ale příště bych na Sněžku vyrazila až přímo na východ slunce, protože spaní taková fajnovka nebyla a jednou mi to stačilo. Nebo bych si aspoň vzala teplejší spacák :D